K Vánocům jsem mimojiné dostala tlakové hrnce. Dva. Aby bylo jasno: Mám ráda svý tlakový hrnce! Považuju je za jeden z nejbáječnějších vánočních dárků, neb ne že bych tedy denně s nadšením vařila běžná jídla, ale ušetří mi spoustu času. Mám ráda i svýho parťáka, ALE...

Pořídila jsem si přes slevový portál menstruační kalíšek.

Tak to je krása. Po měsících podivného psycho-ticha, mám chuť zase psát. Nevím jak dlouho mi to vydrží, každopádně z toho mám radost. Je spousta věcí, které mi nově umožňují dýchat.

  Vztekal se protože jsem se před ním zamkla. Zamkla jsem se ani ne tak proto, že bych se ho bála, jako proto, že po těch svých pěti pivech mu neustále přicházejí myšlenky, který mi nasraně neustále musí chodit sdělovat, i když chci spát. I když on teda není jako úplně normální. Dneska poprvé se rozhodl poprvé říznout se demonstrativně do

Skoropozitivní shrnutí... až na..

Nemiluje mě..

Nepomiluje mě..

Poličku nepřivrtá...

Tak k čemu.... (?)

je to zvláštní jak silně v poslední době vnímám tyhle dva "obougenerační" citáty. A to z obou konců. Jako matka i jako dcera. Jakoby se kruh uzavřel..

 Maminky neumírají, maminky jen usínají, aby se probouzely v srdích svých dětí...

Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.(R.W. Emerson)