Papiňák

K Vánocům jsem mimojiné dostala tlakové hrnce. Dva. Aby bylo jasno: Mám ráda svý tlakový hrnce! Považuju je za jeden z nejbáječnějších vánočních dárků, neb ne že bych tedy denně s nadšením vařila běžná jídla, ale ušetří mi spoustu času. Mám ráda i svýho parťáka, ALE...

"Ten hrnec je debilní! Už v něm nikdy nevařím! Co teď budem dělat? To sem teda zvědavej, co jako budeme vařit!" Zvolal mi parťák do mého klidu  od sporáku, kde vařil inzerované hovězí. Dorazím do kuchyně a vidím HO, jak se válí i s hrncem po podlaze, snažíc se ho otevřít. Po chvilce zjišťování co se teda jako děje, zjišťuju, že můj parťák na hrnec nenasadil těsnění (jak může někdo zapomenout dát na papiňák těsnění?!), a tudíž je poklice nasazená a zaražená šejdrem a nejde s ní pohnout ani tam ani zpátky. Tedy jemu ani mně to nejde... Parťák byl trochu v ráži (skoro to vypadalo, že sem ten papiňák bez těsnění vynalezla já anebo že jsem ho snad na elektrickým křesle od rána mučila a nutila jej použít), a tak s velkou radostí odcházím na již týden dohodnutý oběd venku (páč já hovězí nejím a Emka maso mít "musí", tak občas vaří její tatínek..)

Když se vrátím s oběda, hovězí už si zase spokojeně probublává na sporáku... Parťákův kamarád se zastavil, svýma medvědíma tlapama hrnec uchopil a náš "problémek" vyřešil..

Žít v jedný domácnosti s chlapem, co má malý svaly a velké ego a ne příliš praktickou mysl, není věru žádná legrace.