Psycho | U tchánů..

Ne, opravdu nejsem zrovna exeplární případ tolerance a solidarity.. a návštěvy u rodičů mého drahého mě nikdy nevyvádí z údivu... A to je tedy, musím říct, supereufemismus. Jako pomoc!

Moje skorotchýně naprosto běžně vaří den předem na následující den. Mít u ní čestvé jídlo rovná se shlédnutí stříbrného jednorožce. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby ve své horlivosti následující den hned po snídani nerozdělila (včera) uvařený oběd do talířů a do dvanácti ho nesušila (vedra-nevedra) na kuchyňské lince... Tohle je věc na kterou si začínám zvykat, nicméně novinkou poslední návštěvy byla její neočekávaná akce "nakrmím si svou vnučku".

Ještě jsme se ani neohřáli a v nestřeženém okamžiku už cpala Emu  kuřetem s rýží.. Ok, kuře bylo vyjímečně čerstvé, Ema kuře běžně konzumuje a miluje ho.. leč jak znám skorotchýni, dnes by to bylo kuře a zítra by to mohl párek v rohlíku. Tak jsem se vyjádřila, že mi nevadí, že mi krmí dítě (kurva že vadí, ale co.. už), ale že bych byla ráda, aby cokoliv strká do jejího trávicího traktu se mnou nejdřív prodiskutovala. Tchyně oznámila, že se mnou nic diskutovat nebude a že mi to tady radši nechá a odešla z kuchyně.. 

Pár hodin na to jdu vyhodit odpaky na WC (tchánovic rodina nedisponuje odpadkovým košem v kuchyni, nýbrž jediným odpadkovým košem je koš právě na oné místnosti.. záchod je malý koš nemá víko.. když člověk sedí na příslušném místě, čumí do otevřeného koše no mňam.. ).. otevřu již pootevřené dveře, natáhnu ruku s odpadkama  a leknu se... skorotchýně trůní na hajzlu a zubí se jak mě vylekala. Děsná prdel. Odcházím z hajzlu, řvu na byt že "u nás se na WC zavíráme!" do toho glosuje tchán, že "zvyk je železná košile" a že je už tady nemá kdo překvapit... Tchýně na jakoukoliv výtku reaguje poněkud prostoduše: hehehe, hehehe. Otec asi na spoustu věcí již dávno rezignoval.. (i když na příležitost kdykoliv cokoliv komentovat a své dospělé děti neustále kontrolovat bohužel nikoli ) V tomhle že vyrůstal drahý otec mé dcery? 

Hmmm... Začínám chápat, jak je možné, že byl naprosto netknutý návyky, které si lidé osvojují zpravidla někdy ve věku kdy navštěvují mateřskou školu. Až zázračným faktem je, kolik návyků a pro něj nových věcí si během necelých dvou let osvojil.. Začínají mě opouštět zoufalé pocity typu: "s tímle  ("doplň OPRAVDU ošklivé slovo")...sem dítko povila?" a začínají převažovat soucitné až obdivné. Vzhledem k "průkazu původu" se za ty dva roky vlastně z mého drahého stal hotový diamant.. A WC taky zvládá bez dalších (vyděšených) očí dalších rodinných příslušníků! :-D