Skoropozitivní shrnutí... až na..
Umřela mi maminka. Bylo to hrozný a nebylo toho málo. Jsem celkem hrdá na to, že umřela doma... Nebylo to moc jednoduuchý - podpůrná péče mobilního hospice do našeho městečka ještě nedosahuje, obvodní lékaři bezradní... Snažili jsme se o ní postarat jak nejlépe jsme uměli a jsem za to ráda - můžu mít čisté svědomí - hodně by mě mrzelo, kdyby umřela v hospici nebo nedejtebohové v nemocnici, pokud byly síly, čas, prostor, vůle táty a babičky... I když chvílemi jsem už ztrácela víru, že pobyt doma je v terminálním stádiu to nejlepší.. Byla krásná a mladá a ohromě statečná. Nebylo jí ani padesát. Myslívám na ni - denně mívám pocit, že tohle bych jí chtěla zatelefonovat, na tohle bych se jí chtěla zeptat.. Ještě pořád jsem nebyla schopná smazat si ji jako kontakt icq ani její číslo v mobilu..
Den po pohřbu oslavila Ema rok...
Ema sama osobě.. je navzdory předčasnýmu porodu a půlročnímu cvičení Vojtovky samozřejmě úžasná.. leč v kontextu nemilých událostí je prostě ještě úžasnější... je pohodová a společenská.. a celou tu naši famílii tím svým optimismem, neartikulovaným žvaněním a smíchem dopovala. A už říká baf baf.. (haf haf) a PE (pes) a TÁTA.. a DEDA... a OUUU-AT (koupat nebo houpat - dle situace) a BÁ (bac)... jen teda.. kurňa... kdy začně říkat taky máma?! A taky kdy jí začnou růst vlasy? Zuby už jí rostou. A je to tedy pruda. Neobejdem se bez čtyřícítek teplot a Nurofenu.. Ale po Nurofenu je zpravidla jako sluníčko. Taky furt kojíme a už to začíná být divný. Vždycky jsem myslela, že budu kojit tak do půl roka... a ejhle.. ňák se od toho nemůžu oprostit.. je to tááák pohodlné.. tááák přirozené... a hezké.. leč ta malá příšerka se mi začíná sápat do výstřihu i na veřejnosti a to už tedy není tak hezké. Navíc už ani ty vnady už nejsou tak hezké. :-( A asi nebudou.
S mým drahým se začínáme shodovat, že dítko se nám povedlo, nicméně, že vztah je tak ňák na hovno. (Asi ty nehezké vnady, no.) Zatím se jeví jako nejmíň strašná varianta bydlet spolu, ale každý zvlášť.. jsem zvědavá, co dobrého to přinese, leč jsem vážně ráda, že se alespoň na tomhle shodnem :-)
Pořídila jsem si malířský stojan. Ještě mi chybí barvy. A plátno. A štětce. A talent :-D. Ale rok zpátky jsem kreslila takový barevný abstraktní obrázky.. Podle nálady.. A dělalo mi to děsně dobře na duši. Taková arteterapie. Třeba čím větší plátno, tím větší účinek na hlavu.
Uvidíme :-)...