Přestěhovali jsme se do většího bytu. Každý z nás má jeden pokoj, i Emička má svůj pokojíček, což je neskutečně skvělé! Ona tedy Emička vůbec je skvělá.. a vtipná... a pohodová (teda pokud ji nebolí zuby.. to je na zabití... A mně vždycky tak dlouho trvá uvědomit si, že nezlobí, ale že jí prostě není dobře.. :( ).. Je zlatá. Každé ráno se mi rozletí dveře a ona se mi s úsměvem a se slovy "za mámou" dere do postele. Po chvíli tulení slízá a se slovy "za tátou" míří do pokoje svého táty..
Žijeme teď takového divného kočkopsa. Partnersky spolu nežijeme, snažíme se situaci tak nějak rodičovsky zvládnout. Kvůli Emce je mi to líto.. Nejšťastnější vypadá právě, když jsme všichni pohromadě (a nehádáme se). Co už..
Tenhle víkend mám pro sebe.. Emka odjela se svým tatínkem k jeho rodičům. Mám ráda tyhle víkendy... kdy musím jen to, co sama chci. Mám čas a prostor si uklidit v bytě... i v sobě. Třeba si nasadit sluchátka a procházet se centrem města (což miluju), jen tak si třídit myšlenky, mlčet (ticho mi neuvěřitelně chybí), dýchat, potkávat se, hodiny se věnovat čtení... cvičit.. běhat (zjišťuju, že se sluchátky v uších mě to snad dokonce i... bavíÍ?! 
).. učit se... a to vše NERUŠENĚ a KDYKOLIV SI UMANU! Miluju být sama..
Když jste matkou, už nikdy nebudete sami. :) Znáte to?